Byla jsem už na spoustě dovolených na různých místech světa, ale jedna z nejhezčích byla bez debaty s mojí kamarádkou Sárou před lety v Řecku. Zároveň to byla dovolená, ve které jsem o svou kamarádku „přišla“. Ale nepředbíhat…
Hned na letišti v Řecku, kde nás vyzvedl mladý, naprosto úžasně vypadající delegát, mi bylo jasný, že tahle dovča bude stát za to. Kamarádka delegáta zkušeně zkoukla odshora dolů a okomentovala slovy: “Hmm, tak toho bych teda z palandy nevystrčila…,“ a významně na něj zamrkala. Delegát byl ale natolik zabrán do své práce, že nereagoval tak, jak od něj bylo očekáváno. K hotelu nás vezl autobus. Bylo strašné horko a já v duchu litovala chudáka delegáta, který se potíc se v košili, kravatě a sáčku, snažil překřičet rozrušené turisty a podat jim nejnutnější rady a informace.
První den jsme se ubytovaly, a na víc než na skleničku vína v hotelovém baru už jsme neměly sílu. Druhý den jsme vyrazily obhlédnout okolí. Sára mi vysvětlila, že musíme hned zjistit, kam se tu dá večer vyrazit a co podnikat, přece nebudeme na dovolené odpočívat, to prý dělají tak možná důchodci. Odpočineme si po dovolené v práci, tady jsme, abychom si něco užily…
Došly jsme na pláž, na které bylo několik barů. „Téééda, vidíš to, co já?!“ trhla sebou Sára a táhla mě za ruku k jednomu z barů. Nechápala jsem. „Co blbneš?!“ - „No nevidíš?! Ten je přece úžasnej!“ vykřikovala nadšeně kamarádka, ukazujíc na vysokého, asi čtyřicetiletého, snědého muže, obcházejícího stoly, oslovujíc turisty, kteří u nich seděli. Sedly jsme si a objednaly si skleničku vína. Sice nebylo ještě ani poledne a já díky Sáře ani nesnídala, ale nejsme přece důchodci… Sára neustále posílala k jejímu objevu významné pohledy. Chudák chlap, myslela jsem si. Ta taky nedá nikomu pokoj. Po chvilce přišel k našemu stolu. Sára do mě šťouchla a začala se přiblble usmívat. „Milé dámy, vítám v mém baru,“ řekl docela slušnou němčinou, usmál se na nás a podal nám ruku. Musím uznat, že i mně se to gesto líbilo. Koneckonců mě nevítá denně vysoký černý Řek ve svém baru. „Jak se Vám líbí na Korfu?“ Sára nasadila její oblbující výraz, kterému většina mužů beznadějně podléhá, a začala nás jejím sexy hláskem představovat. Řek reagoval přesně tak, jak se dalo očekávat. Podlehl… Ihned se zeptal, zda si k nám může sednout a pozvat nás na skleničku vína. Sára samozřejmě souhlasila. Řek, který se nám představil jako Elvis, mávl na číšnici a ta nám v mžiku přinesla ne skleničku, ale celý džbánek s bílým vínem. ‘Aha, takhle to teda funguje, povolíte skleničku a už do vás lije džbánek’, pomyslela jsem si. Odpoledne jsme se válely na pláži a večer skončily opět u Elvise v jeho baru. Ten večer jsem se vracela na hotel sama. Vzhledem k průběhu večera, žádné překvapení…
Ráno mě probudila chrápající a na mé šťouchání nereagující, Sára. Rozhodla jsem se dojít si na snídani. Jídelna už byla skoro prázdná. Jen u asi dvou stolů seděly zamilované, do sebe zahleděné párečky. U stolu v rohu seděl náš delegát. Ignorovala jsem jeho pokusy o pozdrav a nabrala si talíř plný jídla. Od našeho příletu jsem pořádně nejedla a šilhala hlady. Usedla jsem ke stolu zády k delegátovi, ve snaze, ukrýt tak můj přeplněný talíř. Akorát jsem dosedla, když přichází k mému stolu a ptá se mě, jestli by si nemohl sednout ke mně… Kývnu. Co mi taky zbývá jinýho? Mám se ho snad zeptat, proč si nevybere jeden ze zbývajících asi 40 stolů? Jo, proč vlastně ne?? „Ahoj, já jsem Jarda.“ Ach jo. Tohle teda po ránu opravdu nemusím. A ke všemu je mi teď blbý se cpát tím vším, co mám na talíři. S plnou pusou se mu představuji a přemýšlím, co si asi pomyslí, když uvidí můj přeplněný talíř, kdo by si taky pomyslel, že tohle můžu sníst? Rychle přemýšlím. „Kamarádka ještě spí, tak jsem vzala snídani i pro ni…“ Jarda mému talíři nevěnuje velkou pozornost. Vypráví mi o ostrovu, památkách, o možnosti výletů a projížďce na motorce… Dopíjím už asi třetí kafe, když se mě ptá, jestli bych měla chuť se s ním jet večer projet? „Ostrov vypadá večer úžasně!“ Chvilinku přemýšlím. Jak znám Sáru, určitě už bude na večer domluvená s jejím novým objevem, a když ne, zaručeně si během dne nějaký objev najde. „Fajn, ráda,“ souhlasím a těším se, že konečně odejde a já se v klidu nasnídám. Cestou na pokoj mi dochází, že jsem si právě domluvila rande s delegátem a že pro mě přijede na motorce. Mám panickou hrůzu z motorek! Bože, jak jsem mohla souhlasit? To bude něco. Musím mu nějak odříct. Ale jak?? Na pokoji se mi něco, vzdáleně podobného mé kamarádce, vrhá kolem krku. „Je mi strašně zlééé!!“ chytá se nešťastně za hlavu. „Musím na čerstvý vzduch.“ Vyjdeme ven a jdeme asi deset metrů, když se Sára v křeči ohýbá a uprostřed řeckého chodníku ulevuje svému žaludku. Z okna nějakého hotelu na nás starostlivě volá nějaká starší paní, že to asi bude střevní chřipka a ať radši nechodíme na sluníčko… Po chvilce kolem nás projíždí dodávka s pozvracenými dveřmi u spolujezdce. Muž sedící uvnitř na nás mává. Auto zastavuje a z něj vylézá Sářin včerejší řecký společník. Té je kupodivu ihned lépe. Usmívá se a mává na něj.„Kampak, slečny?? Na procházku?“ „Jdeme se podívat na pláž…,“ lže Sára, jako když tiskne. „A kam Ty??“ - „Jedu umýt to auto, cos mi včera zřídila,“ dodává ukazujíc na pozvracené dveře spolujezdce. „Nechcete jet se mnou?“ Hm, tak já mám teda určitě jiné plány, než na dovolené ve 40 stupňových vedrech mýt pozvracenou dodávku, pomyslím si v duchu a chystám se pokračovat v procházce. „Jasně!“ slyším nadšenou Sáru. Nechápavě na ni zírám, jak nastupuje do auta a volám za ní, že se jdu rozplesknout na pláž. Natažená na dece ihned usínám. Poslední, na co myslím je, že mám strašný hlad. Pitomý delegát, ani jsem se kvůli němu nenajedla. Když se probouzím, jsem nemilosrdně připálená. No super!! Večer mám jet na motorce, kterou bytostně nenávidím a ještě ke všemu se nebudu moct ani pohnout. Na našem pokoji nacházím vzkaz od Sáry, že se uvidíme později. Přepadá mne vztek. Tak to se tedy neuvidíme! Oblékám se a vzkaz jí vracím. „Jsem na projížďce s delegátem. Nevím, kdy se vrátím. Hezký večer!“
Druhý den na snídani ze mě Sára láme detaily. Já se jen přiblble usmívám. Bože, jak to byl úžasný večer. Sára mě chytá za ruku „Jsem zamilovaná…,“ svěřuje se mi. Já cítím bohužel něco podobnýho. Bože, kde je ta moje racionalita?? Tohle je přece blbost. To je snad zlej sen! V tom do jídelny vchází Jarda. „Jakpak jste se vyspinkaly?“ Kdybych neseděla, podlomila by se mi asi kolena. Bože, ten je skvělej. Pod stolem cítím, jak do mě Sára šťouchá. Uvědomuju si, že mám nasazený dost hloupý výraz a snažím se to napravit. Ale ani náš pan delegát nekouká jinak. Přihlouple se na mě usmívá a mě dochází, že ke mně mluví. „Souhlasíš?“ ‘To nevím. Nevím totiž, o čem jsi právě mluvil. „Jo, souhlasím,“ říkám mu. A opět se o mě pokouší ten výraz…“Ok, tak zatím pa,“ loučí se s námi a odchází. „Co blbneš??“ rozkřikne se na mě Sára a vrací mě do reality. „A co jako budu dělat já, když odjedete??“ Nechápu, o čem to mluví. „Kam odjedeme?“ ptám se zmateně. “Co je s tebou?! Právě jsi slíbila našemu delegátovi, že s ním pozítří pojedeš na tři dny do hlavního města, kam musí pracovně!!“ Cože jsem slíbila?? Jé to je úžasný, tři dny sama s delegátem. Hned v dalším momentě mi ale dochází, že to Sáře nemůžu udělat, co by si sama počala? Odpoledne jdeme na pláž. Já namazaná 2 cm vrstvou opalovacího mléka, Sára bez krému, a téměř i bez plavek. Ten minitrojúhelníček, co má na sobě, se nedá nazvat plavkama… Musí na nás být pohled. Další dva dny se smažíme jako o závod. Každý večer jsme buď v baru nebo někde tancujeme. Sára je, jak jen může, u jejího Řeka. V den, kdy se vracím z mého třídenního výletu, mi Sára oznamuje, že se jí Elvis ptal, jestli by tu s ním nechtěla žít. Vyvalím na ni oči. „Ten se snad zbláznil, ne?!“ kroutím nechápavě hlavou. „Jo, zbláznil, a já asi taky, ale proč vlastně ne?“ Musím to rozdýchat. Sára má doma už 2 roky přítele, se kterým bydlí. Co blbne??
Dovolenou si protahujeme, ani jedné se nám nechce domů. Když se po téměř třech týdnech dovolené na letišti loučíme s našimi drahými, topíme se v slzách. Z celého letu nemáme nic.
Na tuhle dovolenou rozhodně jen tak nezapomeneme… Můj vztah s delegátem netrval dlouho, na souši a bez obleku ztratil Jarda něco ze svého šarmu, ale v Řecku jsem od té doby byla už několikrát navštívit Sáru, která tam žije s Elvisem a mají dvě úžasné děti.
Poslední komentáře